Co mě zaujalo na nedělním kázání – 5. neděle postní – 6.4.2014

-         Smrtí se život nekončí, ale mění.

-         Jako u Lazarova hrobu, tak i dnes: Byli lidé, co Ježíše měli rádi, ale byli tam i Jeho nepřátelé.

-         Poslední věci člověka jsou v současné době nepřijatelné. Naši předkové se modlili: “Od náhlé a nenadálé smrti, osvoboď nás, Pane!“ Nevíme, kdy zemřeme. Někteří neberou malé děti na pohřeb, aby se prý nepolekaly. Dřív se ale vědělo, že smrt je součástí života. Dnes se lidé bojí zavolat k umírajícímu kněze z pověry, že by pak umřel. Je to, jakoby lidé neměli snad nikdy umřít.

-         Jako mladý kněz jsem se bál pohřbů. A hned zpočátku jsem měl 72 pohřbů za měsíc. První pohřeb byla 34 letá žena, co měla 2 malé děti. Následoval pohřeb mladé 17 leté dívky po autohavárii. Třetím pohřbem byl 10 letý chlapec, Rom, zajelo ho auto. Brzy nato jsem byl v nemocnici, můj soused na posteli byl vážně nemocný, řekl jsem mu, že jsem kněz, a on chtěl zaopatřit. Hned nato zemřel. Ostatní spolupacienti utekli okamžitě z pokoje. Pochopil jsem, že smrt patří k život

Marie Böhmová